6. července 2022
Při příležitosti oslav našeho 50. výročí jsme v roce 2018/19 shromáždili příběhy a profily lidí a institucí, které nám pomohly vybudovat naši organizaci, jež začala v roce 1968 jako sen jednoho člověka. Na našem blogu budeme každý týden uvádět jeden příběh. Vychutnejte si prosím tyto profily "50 za 50", které představují obětavé členy správní rady ASSIST, dynamické zaměstnance, přívětivé hostitelské rodiny a nadšené ASSIST Scholars.
Dr. Margot Kaessmann ’12
Německo, The Hotchkiss School
Rok strávený v ASSIST ovlivnil celý můj život. Bylo mi 16 let a pocházel jsem z dělnické rodiny v Německu. Mezi studenty se stipendiem jsem byl jediný, kdo nebyl Afroameričan. Poprvé jsem zažil rasismus. Začal jsem číst příspěvky Martina Luthera Kinga a psal jsem seminární práci z dějepisu o jeho boji za překonání rasismu. Jeho pacifismus na mě udělal dojem. Ze své výchovy jsem byl zakotven v křesťanské víře, ale že by tato víra mohla člověka přivést k politickému postoji, byl pro mě nový pojem. Být křesťanem a politicky se angažovat je od té doby hlavním tématem mého života.
Druhým vlivem byl konec války ve Vietnamu. Moji rodiče v mládí zažili zkázu způsobenou druhou světovou válkou. Tížila je vina hitlerovského Německa. Proto jsem se zapojoval do rozhovorů a debat a nemohl jsem uvěřit, že pro některé Američany byl konec války vnímán jako porážka.
Třetím velkým vlivem pro mě bylo první setkání s lidmi židovského vyznání. Holokaust, šoa se staly tématy, která mě od té doby neopustila.
Nakonec můj otec zemřel. Jednoho dne mi zavolal jeden z mých strýců z Kanady a vysvětlil mi, že můj otec je velmi nemocný. Nevěděl jsem, co mám dělat. Když se mě můj učitel latiny zeptal, co se děje, řekl jsem mu to. Vzal mě k řediteli Hotchkissu a ti rozhodli, že mi zaplatí cestu do Německa a zpět, abych mohl strávit týden doma. Učitel mě vzal na JFK a já jsem strávil týden doma na návštěvě u otce. Lékaři říkali, že to může být sedm dní nebo měsíců nebo let; neexistovala žádná spolehlivá prognóza. Rodiče mi tedy řekli, že bych to měl risknout a vrátit se do USA. to jsem udělal. O týden později mi volala matka; otec zemřel. Ve škole jsem to nikomu neřekl. Matka řekla, že let je příliš drahý - a moje účast na pohřbu by otci v té chvíli nijak nepomohla.
Celkově to byla zkušenost, která změnila život. Když jsem se vrátil do Německa, rozhodl jsem se studovat teologii.
O Margot :
Margot strávila svůj asistentský rok na škole Hotchkiss v Lakefieldu ve státě CT. Studovala teologii na univerzitách v Tuebingenu, Edinburghu, Goettingenu a Marburgu; v roce 1985 byla vysvěcena na duchovní a v roce 1989 dokončila doktorské studium na Porúrské univerzitě v Bochumi. Margotina disertační práce vyšla v němčině pod názvem “Eucharistická vize: Eucharistická vize” s názvem "Chudoba a bohatství jako výzva pro jednotu církve". Vyučovala na fakultách v Lipsku (v roce 1989) a Marburgu (v roce 1990).
Po svém působení jako farářka a později jako generální tajemnice německého evangelického církevního sněmu byla Margot v letech 1999-2010 zvolena biskupkou hannoverské evangelicko-luteránské církve. V roce 2002 obdržela čestný doktorát hannoverské univerzity. V letech 2009/2010 zastávala funkci předsedkyně Evangelické církve v Německu. Od srpna do prosince 2010 přijala nabídku působit jako hostující profesorka na Emory University v Atlantě ve státě Georgia. Od té doby pokračuje ve výuce, výzkumu a veřejných projevech o roli církve v moderní společnosti. V roce 2018 oficiálně odešla do důchodu, ale zůstává aktivní, otevřenou řečnicí a spisovatelkou.