13. července 2022
Při příležitosti oslav našeho 50. výročí jsme v roce 2018/19 shromáždili příběhy a profily lidí a institucí, které nám pomohly vybudovat naši organizaci, jež začala v roce 1968 jako sen jednoho člověka. Na našem blogu budeme každý týden uvádět jeden příběh. Vychutnejte si prosím tyto profily "50 za 50", které představují obětavé členy správní rady ASSIST, dynamické zaměstnance, přívětivé hostitelské rodiny a nadšené ASSIST Scholars.
Rita a Attila
Maďarsko, Kent Denver Country Day School a Williston Northampton School
ASSIST nám dal víc než jen krásný rok v USA: rozšířil nám obzory, získali jsme nové přátele a americkou rodinu, zvládli jsme angličtinu a já jsem získal směr, kterým se budu na univerzitě ubírat. Ale to vše bylo podbarveno ještě jedním výsledkem, o kterém můžeme říct, že nám opravdu změnil život.
Na jaře 1992 jsem si neuvědomil, jaké jsem měl štěstí, když jsem dostal oznámení: V příštím akademickém roce jsem vyhrál stipendium na roční pobyt v Denveru! Byly to teprve tři roky od pádu komunismu v Maďarsku a já si ani nedokázal představit, jak moc mi tento rok změní život.
V srpnu téhož roku jsem nastoupil do letadla nejprve do Curychu a pak do Bostonu, kde se měla konat instruktáž. Spolu se mnou letělo dalších 16 maďarských studentů (od té doby největší skupina studentů z Maďarska). Vzpomínám si na první den ve Velkých USA: na první jízdu autobusem, na první večer a večeři ve škole svatého Marka... a na to, jak jsem poprvé zahlédl obzvlášť krásnou dívku: Ritu z maďarského Egeru. Měla kudrnaté červenohnědé vlasy a krásné oči. Byla trochu prostořeká, ale to já taky, takže jsme se přistihli, že o něčem debatujeme.
Tři dny na orientačním kurzu uběhly a já jsem se ocitl v dalším letadle, tentokrát do Denveru. My Maďaři jsme si sice během toho roku vyměnili pár dopisů, ale nemluvili jsme spolu ani jsme se nepotkali (nezapomeňte, že to nebylo ani v době před Facebookem, ale před internetem!). Znovu jsem ji viděl v roce 1993, když jsme se vrátili do Maďarska a skupina se rozhodla strávit společný víkend. Celou noc jsme strávili povídáním u táboráku. V té době jsem už věděl, že ji miluji, ale ona měla vztah.
Jak roky plynuly, ASSIST pořádal každý rok setkání, na které přijížděli na pohovory do Maďarska. Já jsem se zúčastnil každého z nich, ale z mého ročníku jich v každém roce přijíždělo méně a méně. Ritu už také nikdy nikdo neviděl. Pak přišel rok 1998, který se ukázal jako poslední, než se ASSIST na pět let z Maďarska stáhl.
Na sraz jsem šel jako obvykle, ale Rita, která v té době studovala na univerzitě v Budapešti, řekla matce, že nepojede. “Musíš jet, miláčku. Nikdy nevíš, koho potkáš,” řekla dceři a ta nakonec souhlasila, že se ukáže.
Zbytek je historie. Pozval jsem ji na rande, ale ona se zdráhala říct ano a tvrdila, že bychom spolu nevydrželi ani měsíc... To bylo před 21 lety a od té doby žijeme ve šťastném manželství a máme tři krásné děti. Je jim 14, 12 a 5 let. Nepotkali bychom se, kdybychom nevyhráli to stipendium. Děkujeme vám, ASSIST!
O Attilovi a Ritě:
Attila Náfrádi a Rita Sipos byli členy třídy ASSIST z roku 1993 z Budapešti v Maďarsku. Attila navštěvoval Kent Denver Country Day School v Coloradu, Rita navštěvovala Williston Northampton School v Easthamptonu ve státě Massachusetts. Attila dále studoval na univerzitě ELTE v Budapešti a pracoval jako řídící letového provozu, vedoucí simulátor ve společnosti HungaroControl a manažer pro rozvoj obchodu ve společnosti Adacel. Rita rovněž navštěvovala ELTA University Budapest, kde získala magisterský titul v oboru biologie a chemie a doktorský titul v oboru mikrobiologie. Svou kariéru strávila jako výzkumná pracovnice na univerzitě ELTE a jako vedoucí laboratoře v laboratoři BIOMI DNA. Manželé žijí v Budapešti se svými třemi dětmi.
